Velikonoční klepání - stará tradice

V kostelním zvonění existuje jedno zvláštní období, a to jsou křesťanské Velikonoce. Počínaje večerní mší svatou na Zelený čtvrtek dostávají zvoníci volno lidově se říká, že zvony odletěly do Říma (na znamení smutku z posledních dnů Ježíše Krista). Tehdy nastupují „klepáči" s dřevěnými řehtačkami nebo klepači, aby zvony nahradili.

Klepat se začíná chodit na Zelený čtvrtek na večer, to nahrazuje večerní klekání.

Pak se klepáči scházejí na Velký pátek ráno za rozbřesku na ranní klepání a znovu v poledne, to je doba, kdy přibili Ježíše Krista na kříž. Následuje klepání v 15 hodin, to Ježíš Kristus naposledy vydechl a zase na večer kdy se nahrazuje zase večerní klekání. Na Bílou sobotu se klepáči sejdou opět za rozbřesku, aby nahradili ranní klekání. Naposledy se děti potkají na Bílou sobotu v poledne.

Večer pak v kostelích světí vodu a paškál (kostelní svíce, která se zapaluje po celý rok při mších). Se vzkříšením Ježíše Krista na Bílou sobotu při večerní vigilii se zvony opět vracejí a tím klepání končí.